Fíha. Dneska je toho k oslavování. Deset let HOCZ, padesátý příspěvek na blogu, první sníh v Praze… (dobrá, v to poslední jen zbožně doufám). To abychom se do toho pustili. Dnes je to totiž na den přesně deset let, co se poprvé otevřely brány našich Bradavic návalu studentů!
Věci byly tehdy v mnohém jiné. Derek Hastur v té době dělal Bradavického školníka, škola byla mrňavá, natřená na modro, zašitá v malém koutku pomalu kvetoucího českého Internetu, kdesi na Webzdarma. O RPG se toho moc nevědělo a kurzy mateřského jazyka tehdy potřebovali úplně všichni – včetně našeho ctěného pana řídícího. Ostatně se podívejte sami. Všimli jste si? Že by to s tím spouštěním prvního prosince nebylo tak žhavé? Nu, alespoň něco se nemění. Vzpomeňte si, až zase budete remcat na opožděný zápis :)
Deset let je dechberoucně dlouhá doba – človíčkové, kteří se narodili v době otevření HOCZ jsou dnes dost staří na to, aby s trochou snahy pochopili, jak to u nás funguje a přihlásili se mezi nováčky. Postavy z prvních generací už mají ve hře rodiny a opakovaně v RPG školce řešíme, jak nováčkům vysvětlit, že jejich rodiče nemohli studovat v Bradavicích, aniž bychom si je pamatovali. A co teprve v reálném světě? Naši hráči se už deset let scházejí a tmelí, aby se mohli pohádat a teatrálně odejít jinam, načež se pak tiše a jakoby nic vracejí. Stejně jako v mnoha jiných komunitách, i zde to místy vře, ale přesto je drtivá většina z nás ráda, že měla možnost poznat zajímavé lidi, ať už ve hře či na srazech. Mnoho z nich zde najde přátele – a stačí si nedávat pozor a celé jim to přeroste přes hlavu. Je to už mnoho let, co jsem byl na první svatbě, která by se dala považovat za HOCZáckou. A první čistokrevné HOCZče je na už spadnutí (ne doslova, padlých na hlavu je tu až až!). Komunita hráčů, exhráčů, budoucích hráčů a přátel přátel hráčů HOCZ je zkrátka neskutečná. A tak bychom vám všem dnes chtěli dát malý speciální dáreček.
Na HOCZ se hodně soustředíme na váš zážitek z hraní. Od chvíle, kdy kliknete poprvé na přihlášení děláme vše pro to, abychom kolem vás navodili atmosféru kouzelnického světa. Všichni jednáte jen za své postavy a téměř nikdy za hráče, prostředí vám dokreslujeme tunami popisků, komplikované a členité menu vám připomíná, že ve skutečnosti musíte bloudit chodbami hradu či křivolakými uličkami v Prasinkách. Někteří to dotahují k dokonalosti a hrají své postavy i soukromě v konverzacích a nikdy před nikým nevypadnou z role. Občas to ale nestačí. Občas se prostě potřebujete na něčem domluvit, někoho zastavit v jeho jednání. Občas prostě něco chcete okomentovat, protože se vám to líbí, ale vaše postava musí dělat, jako by se nechumelilo. Co pak? Protrhnout vnoření do děje a nabourat všem okolo zážitek nějakým nonRPG výkřikem? Ti by vás hnali. Překroutit funkci sovám nebo nástěnkám a lomítkovat o sto šest, jakmile se chcete domluvit s profesorem na termínu zkoušky? A co když si prostě jen chcete na dvě hodinky zahrát a nemáte s kým, i když je na HOCZ aktuálně 50 lidí? Kde shánět něčí skype, facebook, telefonní číslo? Když ho nemá v profilu, asi se o něj nechce podělit. Jak z toho ven? Nemusíte být géniové, aby vám seplo, kam mířím.
Podobné situace na HOCZ nikdy neměly ustálené řešení a i když se občas něco dohodlo (například by bylo fajn, aby alespoň profesoři byli někde k sehnání, že ano) tak absence jednotného způsobu komunikace mezi hráči plno z nás přidělávala vrásky na čele. Jistě, mohli jsme vám dát jeden chat, říct, že tady se RPG nehraje a všechny hráče nahnat tam – ale my jsme řekli „ne!” – tedy vlastně jsme měli hromadu tlachů všude okolo, mimojiné i na nedávném slavnostním Oxfordu, ale výsledek je v podstatě stejný. A tak bez dalších okolků všem hráčům HOCZ představuji náš nový projekt:
(jen si klikni)
Jak sami uvidíte, stránka má zatím mnoho neduhů a moc toho neumí, ale postupně se to bude zlepšovat. A vy můžete být u toho – podobně, jako kdysi u zrodu HOCZ – a sledovat změny v průběhu času. Jen prosím počítejte, že v této první fázi není nic jisté. Věci můžou (a budou!) padat, mizet, objevovat se v zapadlé skříni v Obrtlé, nebo kdovíkde jinde – zkrátka rané testování je určené hlavně pro ty s dobrodružným duchem. Doufáme však, že nepotrvá dalších deset let, než nám HOCZ portál dozraje :)
OT: Ten starý screen je skvelý v tom, že na nástenke stojí „…náš školník, pan Derek Hastur, má už vlastní kabinet.“ A hneď vedľa toho vľavo je „Derek Hastur – ministr kouzel“ :D To bolo akurát to obdobie povýšenia :D
Gratulace k deseti letům, jejichž oslava nám utekla díky nepojízdnému oři a dalším stavům:-) Nové cosi sociální tentononc vypadá tentonocovatě:-)