Už nějakou dobu zase slibuju, že napíšu pár informací sem na blog. Poslední dobou to tu zelo prázdnotou a zapomínalo se celkově, že něco takového vůbec existuje a proč, ač hlavní důvod tohoto blogu vždycky byl informativní, aby byli v obraze všichni hráči a aby se adminové, správci nebo lidé z vedení snažili podávat průběžné zprávy okolí a seznamovali všechny s nejdůležitějšími věcmi, co jsou potřeba vědět. Ale rozhodli jsme se to napravit, nebo alespoň my z užšího vedení, takže můžete určitě očekávat další informace i od pana řídícího nebo pana jiskřivého, možná i něco od vývojářů, kdoví. Každopádně k tomu, co jsem vám chtěla povědět já. Budou to tři věci:

1) StR a RPG upozornění

2) Fóra na HOCZ

3) Popisky

Ad 1) Je to už asi měsíc, co jsem se rozhodla konečně pro poslední rázný krok v rámci StR, odebrat jim RPG upozornění. Jak jistě víte, byla jsem teď nějaký ten rok Mluvčí StR a i tento rok tento post zastupuju, ač se tedy sloučil se Zástupcem ředitele pro studijní záležitosti a už se to přímo nenazývá „Mluvčí StR“. Ale v podstatě je to úplně to samé. Abyste úplně pochopili, o co mi vždycky v tomhle postu šlo, začnu úplně od začátku.

Dřív, ještě když jsem byla student a pak občan a znovu student, říkala jsem si, že se nikdy nestanu profesorem. Proč jsem si to říkala, by bylo na dlouhé vyprávění (nikdy neříkej nikdy), takže to nebudu nějak rozebírat, podstatné je, že jsem se jím nakonec stala, a to hlavně abych hrála a dotáhla nějakou tu bělobu na chat se mnou (protože už se jiné řešení pro tu svízelnou situaci, kdy profesoři přestali absolutně hrát, nenašlo), a také mimo jiné to byla jedna z mála věcí, co jsem si na HOCZ ještě nezkusila. Pronikla jsem tak tedy i na druhou loď a začala profesorovat.

V té době to s Mluvčími a celkově se StR bylo všelijak. Většinou jím nikdo nechtěl být, StR si Mluvčího volila sama z těch, co už to někdy dělali a tak by to přežili i nějak ten další rok, celkově byl velký chaos v tom, co StR smí a nesmí, co dělají a nemají to dělat, jaká mají práva, za co se považují a co doopravdy jsou. Mluvčí dost často moc nezasahoval do věcí StR, kolikrát ani vůbec nechodil na porady a nezajímal se o to, co mají studenti na srdci, popravdě z toho, jak to fungovalo, a tedy spíše nefungovalo, jsem neměla nijak dobrý pocit, a tak jsem se rozhodla, že z toho důvodu se pokusím trochu zasáhnout a zaujmout tuto funkci a to se vším všudy. Současně s Mluvčím jsem byla vedoucí RPG týmu, takže jsem si mohla dovolit více věcí (měnit, zasahovat, uvádět na pravou míru), ale samozřejmě vše jsem konzultovala přímo s Kirarou nebo jinými členy vedení, a tak vlastně začala kompletní reorganizace celé StR.

Jak to bylo dřív. StR v jednu chvíli převzala veškeré organizační věci ohledně akcí, svátků a příprav na jakýkoliv program na škole včetně začátku roku i jeho zakončení. Vzniklo to tak, že kromě toho tedy, že profesoři přestali úplně hrát, tak ještě házeli právě tyto organizační věci na StR. StR se tak cítila povinná tyto akce dělat, ale samozřejmě jim scházeli prostředky. Neměli vypravěče, pravomoc si cokoliv vymyslet a zorganizovat si to, neměli zajištění dozor, nic z toho a při jakékoliv snaze toto vedení předhazovat a poukazovat na to, byli odbytí nebo ignorovaní. A tak si na to jednoduše zvykli a ty věci organizovali, jak jen mohli, nebo si sem tam postěžovali pro dobro své duše, ale obecně se to začalo brát jako norma, že to tak prostě odjakživa je a je to v pořádku.

Jednou někoho z bílých chytrých hlav napadlo, že se tento dlouhodobý problém přece úplně jednoduše vyřeší! Studentům se vymyslí dočasný vypravěč nebo se přímo StR dá, no prostě úžasný a spásný nápad, a šup s tím hned za RPG týmem. Já jsem to samozřejmě v té době ostře kritizovala, že místo toho, aby se profesoři zmohli a dělali, co mají, vymýšlí prostředky pro to, aby svou práci mohli předhazovat někomu dalšímu. A to nejdůležitější a nejpodstatnější – StR je herní orgán, kdyby jim někdo dal vypravěče – jednu z věcí, která náleží jen spolupracovníkům projektu, už by se z nich rovnou ti spolupracovníci stali, a to bylo a je nežádoucí.

A tohle je jedna z hlavních věcí, co si jednou pro vždy prosím zapamatujte. StR je herní orgán, herní znamená, že jsou vytvořený orgán v RPG. Tudíž hráč postavy, která se stane členem StR, není systémově něco víc než hráč obyčejného studenta. Hráč prefekta nebo primuse je na stejné úrovni jako hráč studenta, protože to že je prefekt nebo primus neznamená automaticky, že je lepší hráč, ale že v RPG je vzorný student (nebo by to tak alespoň mělo být), a tudíž si nezasluhuje mít nějaká systémová privilegia mimo RPG – vypravěče, vstup do debatky, RPG upozornění. Povinnosti a práva členů StR jsou jen v RPG, mají pomáhat koleji, pomáhat dohlížet na studenty, problémové studenty hlásit koleji nebo zástupci vedení, koneckonců můžou jakémukoliv profesorovi, můžou (ale vůbec nemusí) se podílet na přípravě školních akcí, kolejních akcích a všeho dění v RPG. Jasné, dost často se stává, že dobří hráči skončí jako prefekti nebo primusové, protože jsou sami zodpovědnější a ví, jak se v této roli chovat i za svou postavu, ale jak jsem psala, to není důvod jim dávat jakákoliv systémová privilegia. Je to jen jejich jakési malé bezvýznamné plus.

Tohle mi dělá problémy vysvětlit všem ve vedení, ale i ostatním hráčům, už od úplného začátku, co jsem se stala Mluvčím. Když si to ale uvědomíte, dojde vám konečně, proč jsem sice nakonec dočasného vypravěče s Kirarou vytvořila, ale nejenom pro StR, ale pro všechny hráče a samozřejmě se spoustou omezení, a tudíž se to moc nevyužívá (ale pro klid některých těch chytrých hlav ta možnost tu je a v případě největší krize se to dá využít), dojde vám i proč jsem StR odebrala spoustu témat v debatce, do kterých viděli a neměli, a celkově omezila jejich komunikaci mimo RPG na úplné a nezbytné minimum, donutila je dělat porady jen v RPG (a jen zcela výjimečně jim povolila udělat nějakou nonkovou), převzala jsem odpovědnost za veškeré akce a snažila se neustále tlačit na profesory, aby se těchto akcí ujímali a dělali je oni, nikoliv studenti. I jsem vlastně snížila ten počet prefektů, protože se pak často stávalo, že ten odznak padl někomu do rukou jen, protože tam nikdo jiný už nebyl, což byla ve většině případů naprostá katastrofa. A nakonec, velké finále, odebrala jsem jim i RPG upozornění, které ještě před tím měsícem měli.

RPG upozornění členové StR měli už za mých dob, kdy jsem byla poprvé studentem a dodnes to byl spíše takový přežitek z těch našich dob, byla jen otázka času, kdy to někoho napadne z vedení a bude jim odebráno (keksíkužel to padlo na mě, jako vždy). RPG upozornění je úplně jasná systémová věc, která má sloužit spolupracovníkům projektu k jakékoliv opravě hráče, pokud dělá výrazné chyby ve svém hraní a nedá se to vyřešit po sově či jinak nebo je potřeba, aby si víc hráčů uvědomilo, kde je chyba. Je nechvalně známé, mnozí hráči z něj mají panickou hrůzu a cítí se dotčeně, když se někde ukáže a je přímo pro ně. Je to způsobeno podáním, jakým se často využívalo (keksíkužel právě často v rukou prefektů a primusů) a protože obecně lidé nemají rádi, když je někdo opravuje, ještě přímo na veřejnosti. Často se přemýšlelo, že by se přejmenovalo nebo se to podávalo nějak jinak či se úplně zrušilo, každopádně to není předmětem tohoto článku. Důležité je, že toto upozornění je pro vedení, pro spolupracovníky projektu, kteří projekt nějak vedou, snaží se kontrolovat jeho činnost a mají k tomu určité předpoklady. Nepatří do rukou hráčů a už vůbec ne jen vybraným hráčům herního orgánu. Budu se opakovat, ale pro lepší pochopení – hráči členů StR nejsou nic víc než hráči obyčejných studentů.

Jediná výjimka, která se udělila, bylo upozornění pro kapitány. Já jsem za Sicomu byla sama kapitán a jako jediná jsem v té době famfrpál propagovala, měla jsem tým, tlačila jsem na vedení, snažila se vytvořit lepší podmínky pro tréninky (díky tomu bylo i vytvořen vůbec chat famfrpálového hřiště), když už nebyl prostor pro zápasy (a asi dlouho ještě nebude), a tudíž moc dobře vím, jak to probíhá, když není po ruce vypravěč nebo nějaký dozor. Proto jsem ostatně vymyslela CP míčů a protlačila jsem pro kapitány i to RPG upozornění, jenže je to systémová věc, jak jsme si pověděli a ani hráči kapitánů nejsou něco víc než hráči normálních studentů. Ale abych to uvedla na pravou míru, u kapitánů mělo sloužit RPG upozornění trochu jinak, nikoliv pro nějaké peskování hráčů, že hrají špatně, ale jen pro zpřehlednění hry při tréninku, a měl ho kapitán, protože ten má mít vždycky na hřišti největší přehled a ví, kde se míče pohybují a kdo reaguje špatně, pomalu nebo jinak, než by měl. Proto kapitánům nebylo odebráno, ale jen se pro přesnost přejmenovalo na „Famfrpálové upozornění“. Můžou ho tedy nadále využívat pro tréninky v případě nejasností nebo potřebě na cokoliv ve hře upozornit.

Uvědomuju si, že teď vypadám po tom všem jako největší tyran, co StR sebral všechno, co měli, ale na druhou stranu jsem ráda, že je to konečně tak, jak má být. A jsem vděčná za všechny hráče (především ty, co jsou v StR), kteří si to uvědomují též, chápou tyto veškeré důvody a jsou sami rádi, že můžou být stále „jen“ hráči a užívat si hry, dokud můžou. Že když mluvím o rozdílu mezi hráči a spolupracovníky projektu, že to neznamená, že my ve vedení jsme něco lepšího a dokonalejšího, jen že máme na práci víc věcí. Ostatně stát se spolupracovníkem projektu není žádná legrace, s pravomocemi přicházejí i povinnosti a zodpovědnost, což člověk pocítí skoro hned po vstupu do vedení a není to popravdě žádné lehké břímě.

Ad 2) Asi se divíte, co vůbec chci psát k tomuto tématu, ale od té doby, co jsem rozpustila RPG tým, jsem zase začala trochu víc sledovat obecná fóra na HOCZ (Diskuzi o RPG, Návštěvní knihu, Sekretariát, Ředitelnu atd.). Dřív ještě, když jsem byla „jen“ občan a neměla jsem v podstatě žádnou funkci (funkci vrchního prudiče nepočítám, tím jsem od mého prvního vstupu na HOCZ), měla jsem takovou úchylku všude spamovat. Chodila jsem vysloveně na tahle fóra a odpovídala na všemožné dotazy nováčků, bavila se tam s nimi, prudila a tak celkově. Bylo to celkem fajn a v podstatě neškodné. Pak jsem se zahltila různými povinnostmi a přestala jsem to dělat, kromě toho mi začalo být protivné pořád odpovídat na to samé a tak vůbec. A když jsem stala vedoucím RPG týmu, kontrolovala jsem to ještě méně, protože holky (jako Bártová, Sel nebo Jane) byly vždycky rychlejší a pohotovější (díky, dámy), a tak jsem si říkala, nač si přidělávat starosti a zbytečnou práci. Jenže teď, jak RPG tým zase není, začala jsem to opětovně kontrolovat a všimla jsem si takového všeobecného zlozvyku. Já už to sleduju teda delší dobu, ono to nesouvisí jenom s fóry, ale i dotazy k RPG týmu, co nám chodily na e-mail a co si mě občas někdo odchytne na skypu a ptá se mě.

Nechci vám nějak říkat, co máte a nemáte dělat nebo že se tohle nesmí atd., jen bych ráda, kdybyste se nad tím trochu zamysleli. Zamysleli jste se nad tím, k čemu je Návštěvní kniha, k čemu je Diskuze o RPG. Víte, kde najdete Sekretariát, Ředitelnu? Znáte hlavní úvodní stranu HOCZ stránek, kde najdete kontakt na tři nejdůležitější lidi starající se o tyto stránky? (Byl by tam i čtvrtý – Torn jako správce výuky, ale říkala jsem to Kirarovi už asi třikrát a stále ho tam nedopsal, občas je to s naší vrchní veverkou složitější, ale to neva, prostě si tam Torna domyslete, jako kdyby tam byl, ano?)

Protože mně připadá, že většina hráčů má strašně omezený úhel pohledu a veškeré své problémy píšou do Návštěvní knihy nebo někam na Facebook (Přiznání HOCZáků mi občas připadá jako skladiště všemožných stížností, které tam vůbec nepatří, bylo by stokrát lepší to řešit přímo s danými lidmi, orgány než takhle hloupě přes sociální sítě mimo projekt), kde je to popravdě úplně k ničemu. Nejlépe pak když po mě někdo chce nějaké systémové věci, které vždycky stejně přeposílám vývojářům, posílají mi na e-mail RPG (teď už jen) správce hloupé dotazy, systémové návrhy nebo mi to rovnou píšou na skypu a když jim na to odpovím „s tím já nic neudělám, jedině kdybys to přednesl Kirarovi“, tak mi div nevynadají. Nebo věci týkající se výuky, proč jsou věčně zmiňované v diskuzi o RPG? Ta je přece k úplně jinému účelu, pokud máte nějaký problém s vyučujícím, řešte to třeba přímo v RPG se StR, kteří to přednesou dál, nebo s kolejním nebo na Sekretariátu popř. u pana vrchního otce Duncana, a mě z toho prosím vynechte. Ne, že bych vám nerada pomohla, ale já mám spoustu svých starostí se svými věcmi a navíc sama toho spoustu k těmto záležitostem nevím nebo nejsou v mých pravomocích a musím to řešit i tak s jinými, takže by bylo jednodušší, kdybyste to s nimi řešili přímo vy. (A ještě od někoho někde uslyším/uvidím něco ve stylu „ale když já se ho bojím, tak se raději ptám tebe“, tak ho vytahám za obě uši!)

Navrhla jsem Kirarovi, abychom ta fóra nějak sjednotili a udělali v tom pořádek, naštěstí se chystá jedna velká změna, která by to měla všechno zjednodušit, ale do té doby, než to bude hotové, prosím lidi, zamyslete se nejdřív kam a komu co píšete, než tak učiníte. Jestli je to správná osoba, která o tom rozhoduje nebo je určená k tomu to poslat dál, jestli je to správné místo a tak dále. Prosím, prosím, moc vás všechny prosím.

Ad 3) K popiskům jen už krátce. Pracuje se na tom, vím, stále to trvá a pořád skoro žádný výsledek, dobrovolníků se mi přihlásilo spoustu a neustále to stojí. Ale myslíme na to a budeme se dál snažit, aby to bylo co nejrychleji vyřízené, dodělané, hotové a v naprostém pořádku. Takže se nebojte, nezapomnělo se na to, jen je potřeba doladit poslední detaily a pustit se do celkového schvalování.

Tož od mé osoby prozatím vše. (Jo, všimla jsem si už před časem, že neumím být stručná.) Klidně se ptejte, pokud k tomuhle něco máte, nemám problém odpovědět na cokoliv věcného.

Tak tedy mějte se a hlavně si užívejte hru!

Terka/Síca

V posledních několika dnech se k nám dostalo několik zpráv od studentů ohledně toho, že profesoři neopravují včas úkoly, nebo že se pan ředitel propadl do nitra naší kamenné planety. Nebudu zde psát, že i profesoři jsou lidé a mají svůj život, to všichni dobře víte. Většina profesorů (dále jako bledé tváře) se snaží udělat pro HOCZ maximum. Bohužel, ne vždy to vychází perfektně a nelze na všechno reagovat ihned, proto bych chtěl za celé vedení studenty požádat o trpělivost. Pokud Vám bledá tvář neopraví úkol, nebojte se jí napsat. Samozřejmě, nepište jí den nebo týden po uzávěrce úkolů, to je trochu bezpředmětné. V případě, že bude časová prodleva větší, napište slušnou sovu a snažte se i tak trochu své bledé tváře „motivovat“. Mnoho bledých tváří si právě stěžuje na to, že nemají od studentů zpětnou vazbu, která je pro nás velmi důležitá. V některých případech je pravda, že si za to mohou vlastní vinou (kamarádi se s indiány, kouří dýmku míru atd.), ale řada bledých tváří se snaží, dělají praktické hodiny, píší nové výklady do tříd, kde je pouze jeden student atd. Bledé tváře v jistém smyslu demotivuje nezájem studentů. Když k tomu připočteme občasné neshody, které nevyřeší ani smírčí soud a ani přísaha vlastní krví, tak to často končí právě odchodem.

Takže taková rada pro aktivní studenty. Pokud s Vámi bude skrze sovu bledá tvář komunikovat, mluvte k ní slušně a upřímně. Pokud Vás bledá tvář ignoruje nebo odpovídá na vaše zprávy nepatřičně, nahlaste to členům studentské rady vaší koleje. Ti to přetlumočí vrchní bledé tváři (dále jako sestře představené), tedy mluvčímu studentské rady. Výhodou od letošního roku je, že funkci mluvčího studentské rady zastává zástupce pro studijní záležitosti, tudíž se vaše připomínky, kritiky, stížnosti dostanou k radě školy poměrně rychle. Sestra představená následně informuje zbytek vedení a záležitost se může dát do pohybu, tedy vyřešit.

Tím tedy žádám studenty, ať se snaží problémy řešit přímo s bledými tvářemi, ne někde bokem. Na atmosféře to příliš nepřidává a vyvolává to zbytečné rozbroje mezi studenty a bledými tvářemi. Vše se dá většinou racionálně řešit.

A takový malý tip pro všechny studenty, kteří se bojí, že budou mít špatné vysvědčení: „Pište úkoly tak, abyste se nemuseli bát, že dostanete špatnou známku“. Pokud nechápete zadání nebo potřebujete k úkolu materiály, nebojte se zeptat bledých tvářích, jak máte s úkolem naložit.

Co se týče existence pana ředitele. Nemusíte se bát, nevypravil se jako Willy Fogg do středu naší Země, pouze toho má na starost více, tudíž se na hradě nevyskytuje tak často. To víte, řídit školu není jako řídit holubník, leč jeden díl pohádky Macha a Šebestové dokládá opak.

Závěrem bych všem studentům tedy popřál hodně úspěchů, samé dobré známky a pevné nervy s námi bledými tvářemi.

S pozdravem za vedení Bradavic

Ten stále jiskřivý a kýžený