Je tomu den a něco, co vedení projektu sáhlo k tvrdému
kroku zabanováním postavy Calvina J. Aikena, mulťáka našeho bývalého profesora
Alessandra/Aidina. Na chvilku si ještě schovejte výkřiky zhnusení a poznámky
přetékající sarkasmem a v klidu se prosím zamyslete, třeba právě při čtení
těchto řádků.

Mám tendenci rád se vracet k minulosti a proto v
příspěvku, který pro některé bude prostým plkáním, připomenu tři data, která se
mě nějak dotýkají a která snad trochu objasní, proč se zde jménem vedení
vyjádřím právě já. Je to skoro rok, kdy byl 15. 2. 2010 Alessandro de Nicolsburg,
dnes některé třeba souběžně známější též coby Aidian Blackwood či třeba Calvin
J. Aiken, na můj návrh formálně schválen jako profesor. Dva roky předtím, 11.
3. 2008, jsem byl dosazen do tehdejší Správní rady (našeho nejvyššího a nyní už
pár let neexistujícího neherního orgánu) – paradoxně do čela rezortu
personálních záležitostí. A před velmi dlouhou dobou, konkrétně dne 5. 9. 2006,
zde vypukla jedna z velkých krizí, dnes známá coby „Kauza Tesifora“. První
datum vysvětluje mou potřebu se vyjádřit, druhé pochybné právo se vyjádřit a
částečně i důvod, proč se za vedení mám právě já vyjádřit, třetí… K tomu
se vrátíme velmi záhy.

Protože mnozí z vás neví příliš, co nastalo, či se
spoléhají na nejrůznější báje a pověsti od včerejška kolující, dovolte mi
v kostce vysvětlit, v čem má toto provinění spočívat. Problém totiž
nespočívá jen v souběžném využívání (a zneužívání) studentské a
profesorské postavy, což není vítaný stav, ale zejména v následných podvodech
a záměrnému narušování stability hry, ke kterým toto uspořádání vedlo. Je
jedním z mála pevně zakotvených pravidel, nejpozději od roku 2006,
v praktické rovině i dříve, že za zneužívání účtů v podobě překročení
křišťálové stěny či vzájemného zvýhodňování (zde šlo k tomu o obojí) je
trestáno exemplárním banováním.

V čem přesně to spočívalo? V „geniálním nápadu“ stylu:
jsem profesor, tak si vypíši soutěž a protože jsem i student, tak si ji napíši
a pořádně se oboduji. A neskončilo jen u toho, protože to začalo v duchu:
přišel mi jako profesorovi hezký úkol, dám za něj chvalitebnou, pak si jej
zkopíruji, přihlásím se za studenta, vložím a rovnou si dám vynikající. Chápete
už problém? Podvod a krádež. Ne, to není nějaká pochybná spravedlnost o někom,
kdo se někomu nelíbí. To je jednoznačné sprosté zneužívání svého postavení a
záměrné ničení hry všem ostatním hráčů (ať už studentce, které byl ukraden úkol
a které chvalitebná zhoršila známku ve srovnání s vynikající, jakou si za
to dal Aidan/Calvin, či třeba celé jedné koleji, která měla tu smůlu, že si o
stovku polepšila díky podvodům). Udělali byste snad vy sami něco takového?
Hájili byste snad někdo něco takového, kdyby tak činili jiní?

Všichni z vás přemýšlí nad úkoly, snaží se vypracovat
nějakou soutěž a řeší řadu záležitostí spojených se studentskými povinnostmi
téměř den co den. Nikdo z vás nemá možnost se sám systémově hodnotit jako
nejlepší v RPG školce, soutěži i za opsaný úkol.

V tomto případě nejde o žádnou naši svévoli, křivý
pohled, osobní zaujatost, dokonce ani o „zločin bez obětí“. Naopak, touto
soustavou podvodů, lží a krádeží byly překročeny základní meze slušnosti i
našich pravidel. Právě v souvislosti s tehdejší kauzou Tesifora
(jejíž protagonisté se mimochodem také hájili, že „nic zlého neudělali“,
„mysleli to dobře“ a „nikoho přímo nepoškodili“, případně „o ničem nevěděli“) se
vyrojilo pár precedentů. O co šlo? Skupina studentů měla postavu profesora a
zneužívala ji pro své zvýhodňování. Tady má profesor (občan) studenta, ale
profesorský účet byl opět zneužit. Tím bylo překročeno jedno z nejzazších
pravidel fungování, jedna z posledních hranic.

Právě v souvislosti s Tesiforou si připomeňme, co
napsal na školní nástěnku 5. 9. 2006 coby William C. Cairo náš dlouholetý šéf:
Bohužel zcela volný provoz je
zhola nemožný a tak existují pravidla, která je nutné z důvodu hladkého běhu a
zachování hlavní myšlenky projektu dodržovat. Máte-li pocit že vám pravidla
jakkoli nevyhovují nebo dokonce ubližují, neznepříjemňujte prosím život svůj
ani náš vaší přítomností a jednoduše nás opusťte. Třeba najdete lepší místo,
kde budete mít mnohem volnější ruku. Zde není nikdo na vaše srdceryvné projevy
ani výčitky zvědavý, a my ze všech nejméně.

Nedělám si přílišné iluze, že si tato slova vezmete
k srdci, že snad někým z vás pohnou, nebo dokonce změní váš náhled.
Berte to jako snahu vysvětlit důvody, které vedly vedení k tomuto řešení.
Bohužel, konspirační teorie o spiknutí temných sil a mocností zla jsou vždy
oblíbenější, jakkoliv jsou při znalosti věci nesmyslné.