-
Hlavní odkazy
16 července 2009, Blacky @ 2.04
Lukas Weasley Goldhair
Poslední Vílí Rezervace v Británii
Někde u Oxfordu
Drahý Lukasi,
zanedlouho tomu bude pět let, co jsme se na Kirarovu a Rizotovu pozvánku sešli u pomalu se rodících Hogwarts. Známe se už z nějaké doby před nimi (propána, ono bylo i něco PŘED nimi?) a prošli jsme si spolu pěknou snůškou problémů – osobních, pracovních a samozřejmě i horami problémů týkajících se HOCZ. Nikdy bych si nedovolil tvrdit, že jsem tvým nejlepším přítelem, ale naše přátelství a spolupráce trvá už dlouhou dobu a po určitém období se dva lidé často znají mnohem lépe, než by si otevřeně přiznali.
Když jsi před necelými dvěma týdny, i přes své neustálé ujišťování, že se v organizačních věcech přestáváš vrtat, opět napsal na nástěnku rozpálenou výzvu k nové revoluci, uvědomil jsem si, že náš začarovaný kruh ani zdaleka nezmizel. Když jsem se v březnu vracel do civilizace a na HOCZ z nepříjemné nucené dovolené, doufal jsem že se mi podaří ukonejšit rozhašteřené profesory a dovést školu alespoň do úspěšného závěru roku. Zdánlivě se mi to podařilo. Bývaly dny, občas dokonce řady dnů, kdy v naší debatce nepřibyl ani jediný příspěvek. Zřejmě si naši profesoři neměli co říct. Osobně jsem to považoval za neškodné, nijak mi to nevadilo. Kde se nic nedělá, nic se ani nezkazí. V ostatní komunikaci s nimi vše zdánlivě fungovalo, stačilo abychom je já nebo Alex o něco požádali a víceméně se tak stalo. Život sice trochu usnul, škola stagnovala, ale měl jsem dojem, že se alespoň stabilizovala a že si všichni alespoň odpočinou od neustálého stresu a zapomenou na své žabomyší hádky. Přání otcem myšlenky. Ticho nemohlo věštit nic kromě další bouře a já musel být slepý, že jsem to neviděl. Nebo zaujatý jinými věcmi. Mea Culpa.
Dovedu si představit, až s nechutnou jasností a barvitostí, jaké myšlenky se Ti honily hlavou, než jsi začal svůj příspěvek psát. Jaký pocit marnosti, vzteku a zoufalství přemáhá někoho, kdo dlouhé měsíce a roky vkládal svou energii a čas do projektu, ztělesnění vize a mnoha lidských přání, jen aby potom zjistil že kvůli nedostatkům ostatních a problémům pramenícím z obyčejných lidských vlastností vše jde hezky z kopce, s železnou pravidelností končí ve stejné louži a že téměř všichni, kdož si v té louži smočí kotníky, předvádějí tragikomické scény – kopou mokré bahno kolem, aby nebyli špinaví sami, ukazují na ostatní špindíry, naříkají a prskají, že už nemají chuť ty kalhoty prát, nahlas křičí kolik kroků kolem louže dokázali udělat oni, než se také zašpinili, nebo jen pokrčí rameny, povýšeně prohodí že to přece říkali předem a že nemá cenu se o tom bavit. Připomíná ti to něco? Vzpomeneš si, kdys podobné scény u nás slyšel poprvé?
Před čtyřmi lety se začaly naše neshody s Rizotem narůstat na intenzitě a po několika aférách jsme se rozhodli strhnout staré vedení a dosadit nové, svěží, které se dohodne na další budoucnosti HOCZ a popožene věci kupředu – naši první Správní Radu. Věci tehdy proběhly trochu jinak – odstranit jednoho člověka bylo jednodušší, než sesadit čtyři a kvůli zlé krvi mezi námi a Rizotem a jeho přáteli se nedalo o nějakém jednání příliš uvažovat. A protože jsme nejdřív jednali a pak mluvili, podobné házení bahna nástěnku postihlo až po výměně vedení a ne před ní. Ale především, měli jsme všichni téměř čistý štít a dalo se stavět hezky od podlahy. Díky tomu jsme byli konstruktivní a efektivní až na půdu a téměř jistě to byla nejlépe fungující Správní Rada, co kdy náš projekt potkala. Ale, jak už jsem několikrát od té doby řekl, časem mi došlo, že čisté řezy nejsou vždy dobré řešení a naučil jsem se mnohem více vážit si lidských vztahů, přátelských i kolegiálních. Ať se semele cokoli, nechci podobné převraty opakovat. A proto se do toho všeho opět vkládám – abych trochu ohladil ostré hrany, abych zabránil Tobě, nebo komukoliv dalšímu, aby bral situaci do svých rukou a pošlapal to, co se tu stihlo za dlouhé roky vytvořit.
Prosím, nechápej mne špatně. Rozhodně Tě celým srdcem i hlavou podporuji a volám po změně stejně, jako Ty. Jen rozeznávám rozdíl mezi revolucí a pučem a ač pevně věřím, že si ten rozdíl uvědomuješ stejně dobře, obávám se, že plno lidí by si ve světle předchozích událostí mohlo věci vyložit trochu zkresleně. Na Hogwarts je ohromné množství práce, ať už jde o administraci, urgentní problémy, přípravu výuky na další rok, nebo o desítky nedokončených konceptů v různých stádiích přípravy. Hromada práce a téměř nikdo, kdo by ji udělal. Všichni mají své starosti, všichni se topí ve stejných negativních pocitech, jako Ty a buď se jim poddávají, nebo je ignorují. Snad nikdo v aktuálním složení „dospělého“ vedení neměl opravdové nadšení do práce už několik měsíců, možná dokonce i let. Dokonce i noví profesoři, kteří jsou vzrušení ze svého příchodu do vůdčí sféry, většinou zděšeně sledují aktuální stav našeho kolektivu a nadšení z nich vyprchá během pár týdnů. To je přesně to, co se musí změnit a jediný způsob, jak rozehnat chmury a ponorkovou nemoc, co sužuje všechny naše přátele, je vehnat dovnitř čistý vítr. Dostatek nových, nadšených lidí, kteří předvedou, že práce zde může být stejná zábava a naplnění, jako před několika lety. A to se týká jak Školní, tak Správní Rady. Je nabíledni, že potřebujeme pozitivní vzpruhu, odraz ode dna s dostatečným zrychlením, abychom si udrželi moment a nezastavili se opět za půl roku na nějakém problému.
Tvůj příspěvek udělal první, důležitý krok – vyzval ostatní, aby se ozvali a začali s tím něco dělat. Bohužel, jak to u příspěvků na nástěnce bývá, stačí den nebo dva a nějaká akce je okamžitě přebije. Vyhoří a utichnou, stejně jako přehnaně nadšení lidé. Tento dopis snad přidá celé věci na dynamice, kterou tvůj příspěvek na dlouho nedodal. Kvůli tomu překonávám svou přirozenou lenost, pokud jde o psaní jakýchkoli delších vyjádření a odbíhám v půlce noci od práce k blogu. Abych vyjádřil svou podporu, nabídku pomoci s dalším směrováním a abych i Tebe povzbudil pár novinkami, které Tvůj příspěvek odstartoval, ať už přímo nebo nepřímo.
Ano, nějací lidé se ozývají a ač jich s konkrétní pomocí zatím nepřišlo mnoho, celkově se vzbudil zájem o to, co se v zákulisí děje a z mnoha směrů cítím touhu jakkoli pomoci. Ale co je důležitější, ozvalo se i pár duší s opravdovým nadšením. S nefalšovanou chutí začít věci měnit a formovat, s hlavou plnou nápadů, které je radost poslouchat a s dostatkem odhodlání jít do toho i přes celkovou únavu všech kolem. Mám silné nutkání vzhlížet k těmto lidem jako ke světlu na konci dlouhého tunelu a ve svých kostech, v každém svalu těla cítím, jak se jejich nadšení velmi rychle přelévá na mě. Chtěl bych, aby tato jiskřička naděje nevyhasla a aby konečně rozpoutala oheň, na který tak dlouho čekáme, ale k tomu je třeba dostatek obětavého hořlavého materiálu. Je třeba sehnat další a další posily, tucet, možná dokonce desítky lidí, kteří přijdou a budou ochotni pomoci tam, kde jich bude třeba. Musíme také už v zárodku povzbudit a přibrat případné další skupinky těchto lidí, které se možná někde tiše shlukují. Je zbytečné, abychom se předháněli v nápadech, když můžeme už od začátku spolupracovat. Není třeba někoho obviňovat z pragocentrismu, když nám každá skupinka může být užitečná ze svého domovského města. Hogwarts nám už několik let dokazují, že se komunikovat dá i na dálku, ať už pozitivně, tak negativně. Existuje mnoho snadných způsobů, jak se dorozumět a sdílet nápady, jak předávat instrukce a jak se navzájem korigovat. Rychlosovky a mobil už používá plno lidí, stejně tak se dá použít Facebook, jelikož téměř všichni stejně byli asimilováni a odpor je marný. Stačí jen oprášit staré kontakty, nasdílet nové a nadále je udržovat. Není třeba se vymlouvat na nepřítomnost a neřešit dva týdny nějaký problém, jen protože dotyčný „nečte debatku“.
Týká se to ale i našich starých přátel a kolegů. Nač prohlašovat že vyměníme Správní Radu? Zbytečně se vyvolávají další třecí plochy. Chtěl bych, aby se naše seniorská čtyřka dívala a vypomohla, pokud bude chtít a mít s čím. Dokud nebudou naši práci kazit a projevovat opravdu zlé nebo sobecké úmysly, nepovažuji za správné něco jim vyčítat. Nechci nikomu ukazovat dveře, lidé ze SR mají stejné právo být mrzutí a neaktivní, jako zbytek vedení. Přál bych si aby dostali šanci, stejně jako jsem ji dostal v březnu já. Buď se naší aktivní revolucí sami nabudí a začnou opět pracovat a nebo se to v průběhu naší spanilé jízdy vykrystalizuje samo. Pokud se mezi novou krví objeví někdo, kdo se na jejich místo bude hodit víc, předpokládám, že dojde k přirozené výměně. Sice to poslední dobou nedávají najevo, ale členové SR opravdu vědí, co je pro nás dobré a nedrží si svá místa jen z principu. Na lámání chleba může dojít v případě, že někdo z nich prokáže, že se mýlím. Teď je důležitý postup dál a ne hádky o to, kdo na svém místě nemá co dělat. Kdybychom měli být upřímní a sebekritičtí, tak můžeme zavírat, jelikož tu nejspíš zavazíme všichni, Tebe a mne nevyjímaje. Je nejvyšší čas začít být zase užiteční, nebo alespoň pomoci s klidným přechodem k „těm dalším“. Snad ta první varianta bude zastoupena hojněji.
Nu, navzdory mé snaze vyznít pozitivně se stejně celý dopis nese v melancholickém a rozjímavém duchu. Asi je na nějakou energii příliš pozdní hodina. Slibuji, že osobně budu mnohem více vzrušený a nabuzený a budu zářit optimismem a energií. Prosil jsi mne, abych Ti dal vědět o mém příjezdu do Olomouce. Pokud mi vše vyjde, tak bych se měl téměř celý příští týden (od úterý do sobotního rána, abych byl přesnější) toulat po Olomouci a rekreovat se u Ginny. Budu moc rád, když si na mne uděláš čas a podělíš se se mnou o svůj náhled na věc z trochu čerstvější a uvolněnější perspektivy. Také doufám že tento pátek přijde co nejvíce zájemců do Duhové čajovny v Praze (čili tam, co se obvykle schází Správní Rada) a nechá si od pár nadšených lidí vykecat díru do hlavy. Rád tam uvidím kohokoli, kdo chce mít něco společného s budoucností HO a věřím, že se opět věci pohnou o kousek dál. Rozhodně tě pak zpravím, jak to tam dopadlo.
Mezitím užívej zkoušek a před spaním pij sklenici vlažného mléka. A neber drogy.
Tvůj přítel
Blacký
6 Comments a “Otevřený dopis”
Uáh, to je kratší? Kdyť to nepřečtu ani za týden…
Ačkoliv poslední věta mne skutečně zarazila, musím říct, že je to napsáno velmi hezky – beze vší hysterie a výkřiků do neznáma, kterého jsou podobné výzvy či dopisy často přeplněny. Já jsem od přírody pragmatický a realistický člověk, v podstatě pravý opak snílků a dobrodruhů (dobrodějců) jako Lukas, takže spíše uvažuju logicky než ideologicky – o to více je ale třeba lidí Lukasovi podobných! – nicméně, řekněte nám tedy, co všechno nejede, kde co všechno napbarlo zdržení. Snad pro výpomoc v administrativě či ve strádající výuce není bílý plášť nezbytným předpokladem. Je bez vší pochybnosti, že v průběhu let se vztahy vyvíjejí a všelijak se na ne sebe díváme, když nám je 17, 20 nebo 23. Zkusme ale na chvíli odhodit osobní spory, na chvilku si sednout k jednomu sotlu a konečně se jasně shodnout na dalším postupu – já třeba už delší dobu připravuju jisté materiály a podklady k výuce, ministerstvu a podobným čistě administrativním záležitostem (řekněme, že teorie vzdělávání a byrokracie mne prostě zajímá), zatím ve stadiu sepisování do ucelené podoby, no, ale k věci – je lepší ukončit projekt ve chvíli, kdy je ještě vůle odejít se vztyčenou hlavou, než bezmocně a chvějíci se zlobou sledovat úpadek nad stránkou, nad kterou už všichni zlomili hůl a jen ji nechají běžet z jakési povinnosti setrvačnosti. Možná blekotám nesmyslně a nevázaně, na tohle je lešpí osobní kontakt, nicméně – ono je to složité a chaotické samo o sobě. Prostě a jednoduše – udějme si docela obyčejný TO DO list a zkusme si tam společně zaškrtat pár kolonek… A vyřešit to, co nejvíce hoří i za cenu zastavení několika jiných projektů. Holt, nebudeme mít nikdy všechno. A navíc, evoluce je vždycky přínosnější než revoluce.
Už se nemohu dočkat, až Blacky přijede. Ani nevíte, jak mě mrzel můj neinternet v posledních měsících..popravdě jsem si odpočinula, nasbírala síly a naučila se dívat se na vše s nadhledem a s rozvahou. Osobně věřím, že tento stav, který se nám tu opakuje snad se setrvačností zase pomine a vyřeší se pro mnohé neřešitelné. Všechno zlé je k něčemu dobré. Je zbytečné koukat se co bylo nebo mělo být v minulosti. žijeme daným okamžikem, kteý utváří budoucnost ať už nasí nebo našeho okolí. Proto jen klid a vše s rozvahou. Blackýho dopis je psaný od srdce a s naprostou upřímností a pokud i mi budeme jednat mezi sebou takto, nevidím jediný důvod, abychom se alespoň nepřiblížili pozitivnímu výsledku.:) Všichni jsme na jedné lodi, která má na boku napsáno háočko..a je jen na nás, jak daleko dopluje. Posádku netvoří jen kapitán, ale celá její posádka..
Tak já snílek a dobrodruh jsem.Proto,až se bude pochodovat na Zimní Palác,tak mě nezapomeňte vzít s sebou:-D
I přesto, že se nacházím mnoho, mnoho, mnoho kilometrů od vás, i přesto, že se nacházím v jiném časovém pásmu – jsem k mání :) Net mi tu očividně běží, tak už jen zjistit, jak na tom budu s časem a můžeme páchat neplechu (a že já jsem pro každou špatnost :D). Takže… stačí říct :)
Sepsala jsem to předevčírem a váhala, jestli to poslat. Nakonec jsem to jenom zkopírovala na disk, s názvem temp. Tím tenhle text dostal velmi reálnou ‚naději‘ na stejný osud jako text z Vánoc, stejně neodeslaný, stejně uložený jako temp, vymazaný po půl roce s tím, že už nemá smysl ho schovávat. Mimochodem, při sepisování tohohle textu mě děsně štvalo, že ten vánoční nemám k dispozici. Nicméně něco mě nutí, ať to přece jenom pošlu.
Netuším, jestli si někdo všimne nového komentáře po tak dlouhé době u článku, který navíc není první, ale třeba se k tomu někdo z jakéhokoli důvodu dostane. A třeba to někomu nebude připadat jako blbost…
___________
(Tradičně to asi bude opakovat některé myšlenky, co už tu byly řečeny… prosím, nebijte mě za to, píšu, co mě napadne, ale jinak se snažím nezapomínat, co už jsem četla. A jestli vám přijde, že si melu svou a tenhle příspěvek nesouvisí s dopisem a vůbec… i to je možné… jen takhle šly mé myšlenky…)
Heh… přišla jsem si sem ukrást kousek kódu, nebo aspoň nápad na něj ( O:) ), a skončila pročítáním spousty věcí, co se tu od začátku prázdnin nahromadily…
Zřejmě se nám tu něco začíná dít…
Kdybych byla pesimista, asi bych vzpomínala, kolikrát už tu takové tendence byly – ale speciálně když jsem si do megadotazníku psala, že na sobě mám ráda smích, bláznivost, určitý dětský přístup a odhodlání – jásám. Jásám, doufám, věřím. A těším se. (A přemýšlím, jestli jsem si vážně ještě před chvílí říkala, že nebudu psát knižně, umělecky ani nic takového… ehm ^^;;)
Jsem ráda, že se ukazuje, že nás vážně je víc, co tu s tím něco chtějí udělat. Teď ještě dořešit to jak a podobné věci, že…
Ani nevíte… ale kuš, třeba víte nebo si dovedete představit (a třeba ne…), jak mě mrzí, že jsem nemohla být na Rokování. Jenomže já se v té době přesouvala ze Slavíkovic do Plzně a měla spoustu jiných věcí k řešení… Třeba jindy…
Nicméně, netuším, nakolik to tu propagují a pamatují na to ostatní, ale já volám hlavně po tom, abychom zas byli tým, znali se a tak dále.
Od září povedeme s kamarádkou kroužek a shodly jsme se, že minimálně zářijové schůzky z velké části věnujeme seznamovacím hrám a celkově vzájemnému poznávání se. Pravda, i proto, že ten kroužek má být spíš klub, spolek, tým, …
Když se plánoval Havrpiknik, prosazovala jsem, aby se půlka vzácného času „zabila“ čistě seznamovacími činnostmi.
Protože na velké věci musí být tým a tým se musí znát, aby si rozuměl v práci a mohl se na sebe spolehnout…
To je můj přístup – a já jsem člověk a jako každý jiný člověk se občas mýlím. Pokud máte pocit, že se mýlím zrovna teď, nebojte se zkusit mě o tom přesvědčit.
Nepopírám, já se budu bránit, a dokud mě někdo nepřesvědčí jinak, budu si prosazovat nutnost týmu, co se zná. Ale nějakému výchozímu předpokladu člověk věřit musí.
Ale určitě to bude chtít něco jako plán… Něco jako to úžasné Připravujeme v menu ^^ Pardon za rýpnutí, ono to provokuje. Každopádně něco takového, s tím, aby pořadí bylo dané nutností a vůbec…
Trošku vsuvka, doufám, že nezpůsobí příliš negativní reakce…
Napadlo mě to, když jsem chtěla začít psát, že jako první se máme aspoň maličko poznat…
Občas mě mrzí, kam se posunuly srazy…
Nebo moje vnímání srazů, to těžko posoudím sama…
Ale dřív pro mě srazy byly kecání, skvělé LARPy, famfrpál, plánování, také věci jako hostiny na Oxfordech, zpívání „našich“ písniček, …
Poslední dobou čím dál častěji mám chuť se ptát, kam se tohle všechno podělo. Když se na sraze nejde hrát slíbený LARP. Když se na Newcastleu mluví o tom, že by se oslava narozenin HO mohla udělat v podniku, kde můžeme mít svou místnost jen za to, že za večer projíme a propijeme deset tisíc. Když se některé skupinky nepotkají málem jak je sraz dlouhý. Když se na LARPu kašle na RPG.
A taky když vidím, jak se mění počet lidí na těch srazech…
Je chyba ve mně, nebo se něco změnilo?
A pokud se něco změnilo, kdo mi to pomůže vrátit zpátky?
Jaj, teď jsem si vzpomněla na jeden citát, dokonce jsem překonala svojí lenost a vygooglila si znění a autora, takže John Kennedy: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zem.“ Mám vysvětlovat, jak souvisí s tématem ‚Udělejme si z HOCZ zase to místo, na které nedáme dopustit‘? ^^
Jen aby to nebylo špatně pochopeno, rozhodně tu nechci nikoho obviňovat z toho, že chce pouze výhody. Pouze zdůraznit / připomenout / navrhnout / whatever, že podstatné není volat po změně, ale měnit, tak, jak zvládneme.
A přitom tu propagovat, že když každý bude dělat, co ho zrovna napadne, že by se hodilo, tak to způsobí víc škody než užitku… Jsem divnej tvor ^^
Co mě se týče, propaguju tento postup
– Trošku se poznat, aspoň si udělat představu, kdo se na tomhle vlastně chce podílet, s čím může pomoct (někdo má spoustu nápadů, někdo umí perfektně psát, někdo má schopnosti a nervy dělat korekturu, někdo skvěle dělá design, někdo umí programovat, někdo výborně zná reálie, někdo dokáže najít chyby, někdo dobře hodnotí včetně pravidelného chválení, někdo umí něco úplně jiného), … Ano, vychází to z mého přesvědčení o důležitosti týmu…
– Udělat pár jednoduchých věcí, které budou vidět – předpokládám, že tu pořád je masa lidí, kteří jsou opravdu uživatelé. Mezi studenty určitě, mezi profesory a občany neposoudím. A jen málokdo z těhle lidí vidí dovnitř, málokdo si dovede představit, kolik práce je za tím, co už je, jak těžké je připravit něco nového a vůbec. A minimálně pro většinu těhle lidí se nabízí začít nadávat, že vedení nic nedělá a podobně. Tak jim dejme něco, co je ujistí, že se něco dělá, že stojí za to tady zůstat. A hrát na chatech a psát úkoly a vůbec…
– Rozdělit nástěnku na RPG a NonRPG (hráčskou) – ono tedy záleží, jestli a jaký by o to byl zájem, ale já bych to fakt udělala… Přestože na tomhle si trvám nejmíň…
– Dát dokupy reálie našeho světa, aktuální události a tak dále – Od těhle věcí se odrážejí příběhy postav, RPG na hradě i mimo něj, články, spousta herních věcí – třeba já mám poslední dobou strach nějak akčněji hrát, protože netuším, co se stalo a nestalo, něco typu nechci hrát to, jak si má postava užívá slunečního svitu, zatímco venku je bouře, ale s důležitějšími událostmi (asi jako kdyby někdo v Harryho sedmáku prohlašoval, jaký je Brumbál skvělý ředitel, už mě napadl příklad). Sepsala bych třeba popisy míst – podobně jako je teď v menu pro VS, společenky a TM, nebo možná ještě trochu obsáhlejší… Pro všechny chaty, nejspíš i pro další místa… Zmínit tam všechny důležité věci, které dlouhodobě platí, plus nechat malé popisky na chatech, pro malé a časté změny (počasí a ták).
A ano, přijdou mi tyhle věci důležitější než systémové vychytávky… Pamatuju na dobu, kdy neexistovaly kolejní chaty, kouzelnický svět nám zajišťovala jedna nabídka v levém menu, po popisech postav jsme marně volali (a kdo ví, jestli jsme se jich už dožadovali), o nějakých systémových kouzlech se nám snad ani nesnilo, všichni nemocní putovali rovnou k Mungovi, kde se dlouho tolerovalo hraní na fóru, na kterém se míchalo hraní v RPG zraněných a jejich návštěv s výkřiky pravidla porušujících individuí a tak dále a tak dále – a hráli jsme si, spousta věcí existovala jen v těch hvězdičkách, ale to hraní neubíralo na kráse. Opět, pokud někdo nesouhlasí, zkuste mě přesvědčit… třeba se vám to povede…
– Vrhnout se na všechno ostatní, ať už to bude knihovna, zvířata, spolky, systém kariér, chatové příkazy, rozvíjení světa, cokoli.
Mimochodem, hlasuji pro RPG nástěnku někde ve vstupní nebo velké síni, kam může kdokoli připíchnout upozornění nebo něco podobného, aby studenti mohli v RPG snadněji organizovat mezikolejní akce. Můžou si říct kamarádům z jiných kolejí, já vím, nebo využít nástěnku inzerátů, ale… ale. Samozřejmě, někdo, asi víc lidí, by musel mít možnost mazat nevhodné příspěvky, ale nástěnka… Já si ju klidně udělám, když mi to dovolíte…
No, ehm, už jsem tu asi blábolila víc než dost… to je tak, když je někdo nemocný a má odpočívat ^^;;;
Ale co…
Mimochodem, že nejsem příliš akční? ^^