-
Hlavní odkazy
27 ledna 2009, Nikeš @ 21.14
Sepsala Riska:
Mělo by to asi nést název jako „veřejná omluva“, někdo by to možná nazval…“teď si bude hrát na hodnou holčičku“ a myslet si, že jí to projde; není mi jedno jak to budete brát, ale většina z Vás mi to asi nikdy neřekne do očí.
Víte kdo jsem? Tuším že ano. Ne snad, že bych si tak věřila, ale nejspíš jsem proslavená (^^^). Snad i nechvalně.
Já jsem ta, co v jednom kuse remcá (-la), všude, možná proto, že ve vedení sama nejsem a stále se hrdě hlásím k tomu, že jsem student.
Každopádně…nejsem Arien. A to i přesto, že mi tak spousta lidí říká i irl, JÁ jsem Tereza. Osobním jménem a jsem ta, která se tady, na hocz, vyjadřuje do komentářů na nástěnku, do návštěvní knihy, do debatky Studentské Rady, do „spolky“ (tedy nonrpg místa mé koleje), do školy roleplayingu…Ta co se tady vyjadřuje k dění, chování, zákulisí a ano…v podstatě ke všemu a všem a z valné části i neoprávněně…a v podstatě tak, že někteří z Nás, tady z toho našeho kolektivu, to už nedovedou brát jako oprávněné jednání ani jako pokus o nějakou ještě-snášení-hodnou kritiku. (Nebudu říkat, že se jim divím nebo nedivím.)
A já jsem ta, co se má omlouvat.
Když jsem se v neděli dozvěděla, že se pro mě našel trest za mé činy – tedy smazání mé postavy, tak jsem to úplně psychicky nezvládla.
Nevím nakolik i vy máte pevné citové pouto ke své postavě, ale po těch letech (od zařazení 1074 dní^^^), mohu popravdě říct, že kdyby se to mělo stát, umře i část mého vlastního já a bohužel to žádná jiná postava nedovede nahradit. Také jsem zjistila, že to pevné pouto, které nás k sobě váže (jak mě a Arien, tak mě a hocz – nemusíte věřit tomu, že to tady mám vážně ráda, je to tak), je pevné až moc.
Brala jsem si a stále si beru příliš věcí osobně, i když tvrzení, že „je to jen hra“, jste už možná také slyšeli.
Když jsem na hocz přišla, byla tady určitá skupinka lidí, ke kterým jsem si vytvořila určitý vztah hned…nebyl ještě tak pevný, jako ten, co jsem si vytvořila s některými později, ale měl jistý řád. Věděla jsem jistě, kdo je nahoře a kdo je dole, či tak a věděla jsem ke komu se mám jak chovat. Ať to zní jak chce hloupě. Ti lidé byli starší (většinou) a nebo se tak chovali a člověk v nich viděl faktické vedení.
V té době mi bylo 14 let a přiznávám se, že jsem byla jiná a podobnou hru jsem hrála poprvé, ostatně taky to navždy zůstala jediná hra s rpg tématikou, kterou jsem kdy hrála.
Pak jsem vyrostla (ne zase tak moc) a postupem času, když tady zůstáváte s velmi úzkou skupinkou lidí, kolem kterých se to točí, a kolem kterých se točí i ti co se tady vyskytují v podstatě „namátkově“ nebo nově, zjistíte…že se k nim Váš vztah mění.
V ten okamžik třeba poznáte, že jste nějaký podíl autority dostali i vy (třeba jste šli zcela náhodou kolem) a jsou najednou hráči, kteří k Vám mohou nějak vzhlížet a vy na ně můžete zase náležitě shlížet. A s tou Vaší autoritou najednou přijde i moment, když se začnete cítit, jako někdo kdo má právo jim do toho mluvit. Mohla bych stokrát opakovat, že chci jen hrát, ale přešlo to u mě již do stádia, kdy jsem zjistila, že jako způsob vyjádření se, beru i (někdo se tomu zasměje)komentáře na nástěnce a nejsem sama.
Je fakt, že kdybych chtěla jen hrát, tak bych mohla mlčet úplně a otevírat jen okna chatů, ale já říkám…že je to osud dlouhodobých hráčů. Možná jo a možná taky ne.
Jen ta představa, že svým chováním jsem docílila toho, že si někteří lidé, kteří tomu rozumí, řekli dost a můžeš jít, mě naprosto šokovala.
Do neděle jsem tedy nechápala ani ň?
Ač jsem se v průběhu večera dozvěděla, že bych se mohla vrátit, třeba s novou postavou…ten šok, který pocítíte, taková prázdnota…ta vidina toho, že to psychicky nezvládnete, a že ztratíme lusknutím prstů takový kus sebe sama, to ve Vás vyvolá něco jako šok o velikosti průměrné vlny tsunami na pláži… -.-
Stalo se hodně věcí a mnoho z nich mi přijde jako nedorozumění, jasně…vím co jsem prováděla.
A taky jsem to prováděla pořád dokola s čistým svědomím, kterého se dotklo jen namátkou, že mi psal sem tam někdo a říkal, abych se se svým chováním klidnila, nebyl to jen někdo…těch lidí bylo víc.
Urážela jsem se kvůli věcem, které jsem vážně vůbec brát nemusela a oplácela to stejnou (třeba i horší) mincí a ano…Existují i lidé, kterým jsem ublížila (doufám, že je jich minimum), minimálně jim pak lezla na nervy, ale žila jsem v představě, že mám právo na to říkat co chci.
Hocz je místo, které Vás změní. Hocz mě třeba naučilo mít svůj vlastní názor, rozvíjelo moji fantazii, našlo mi kamarády na celý život, ale opakuji, naučilo mě mít svůj vlastní názor, jakkoliv je zcestný.
Za to se nemůžu omluvit, ale můžu se omluvit jmenovitě těm, které bych jmenovat chtěla a měla:
Lukasovi, který ač mi stejně nevěří a nejspíš už nikdy neuvěří, a který se mi toho hodně pokoušel vysvětlit, zatímco já jsem to nebrala zas tak vážně. Na druhou stranu ten, který mi dovedl říct, že to bere jako omluvené a uzavřené a jako ten, od kterého to teď už vážně beru. Je jeden, kterému bych se tady měla omluvit hlavně.
Engalovi, asi za jeho nedělní a vlastně i předchozí trpělivost a za to, že mi dovedl omlátit o hlavu fakta tak důkladně, že jsem je konečně i dovedla přijmout. Ačkoliv nechtěl abych ho snad ani jmenovala.
Alex, proti které jsem měla jen uraženou ješitnost a naivní představy. (To ta zvěromagie Alex.)
Ginny, za to, že jsem pořád tady, abych jí lezla na
nervy zbytečnými dotazy, poznámkami a připomínkami :)
Frey, za to co za mě musela všechno kdy vyslechnout, za tu kritiku a za to, že mě musela bránit. A taky za to, že jí někdo snad bral jako mojí loutku. Nikdy to tak nebylo, není a nebude. To mě mrzí skoro nejvíc.
…
Jsou určitě lidé, které jsem nejmenovala, řekněme, že se jedná o členy vedení, kterých jsem se snad mohla dotknout, mohla jsem Vám kazit hru, mohla jsem Vám brát náladu, chuť, energii, nadšení…cokoliv.
A taky se může jednat o studenty, ke kterým jsem se vyjadřovala. V tom případě šlo ale o jejich hraní a to se mi zdá jako pochopitelný argument k tomu, abych jim do toho mohla mluvit. (Přeci jenom, jsem tu dost často, abych vnímala to co se na chatech děje.)
Ale nikdy jsem nikomu z Vás všech nechtěla kazit hru samotnou a brát Vám z ní požitek…To nikdy. (Neříkám, že se to nemohlo stát.)
Nebudu ale vyjmenovávat lidi, kteří naopak ublížili mě, to by Nám všem asi sotva prospělo. Alespoň ze své strany to teď smažu, můžu jen doufat, že to uděláte i vy a nebo se tak budete prozatím tvářit.
Neříkám, že jsem se změnila, po jednom večeru stráveném na icq, ani potom, co jsem snad definitivně zakopala tu pověstnou „válečnou sekeru“ s Engalem, a snad ani po jedné z části probděné noci a dokonce ani potom co jsem napsala tento článek.
Neříkám, že se můžu změnit ze dne na den. Nebo snad, že se někdy změním, ale rozhodně vím, že to jediné co mě dovedlo donutit vůbec k něčemu jako je zamyšlení, bylo to, že bych o něco přišla právě já sama…A nestálo by mi to za to, to mi věřte.
Jen vím, že je to moje poslední šance a jsem za ní neskutečně vděčná…Tímto se tedy omlouvám a děkuji těm nejmenovaným, kteří uvěřili, že mám ještě nějaké (malinké) právo tady s Vámi zůstat a vy máte nějaký (malilinkatý) důvod mě tady s Vámi nechat hrát…jako Arien.
Měla bych asi dodat poslání příštím generacím, vezměte si mě jako odstrašující příklad? Exemplární.
Občas se asi vážně vyplatí držet jazyk za zuby a nebo si po sobě dvakrát/třikrát přečíst to, co chceme odeslat než zmáčkneme enter. Abychom aspoň měli šanci zvážit něco než to kvákneme. Často to ani nemusíme myslet tak, jak to vyzní.
A co se týče samotné hry? Enjoy, stojí to za to.
(A slyšela jsem taky, že „objektivní kritika“ k psaní patří, tak klidně do toho, třeba se naučím, jak se to dělá :))
13 Comments a “Název je nepodstatný”
Nejvíce ti toho napíšu asi na ajsku, ale i taks e zde musím vyjádřit.. Málem jsi mi vehnala do očí slzy Ari :) nebo snad teri? Jak chceš :P
Klobouk dolů, vážně skvělý článek … a svoje chyby dneska umí přijmout málokdo ;)
Arien,
(promiň mi to, ale znám Tě jen z téhle stránky a navíc, sama jsem Tereza – i když sama vím, jak potěší, když jednou, byť jsi se svou postavou pevně svázána, potěší, že jednou se mluví opravdu na Tebe a ne na někoho jiného. Na někoho, kdo se od Tebe požaduje a očekává. Tak tedy prostě Arien i když myšleno Terezce.)
Nevím, jak ostatním, ale mně to opravdu ty slzy do očí vehnalo. Byť na krátký okamžik. Možná je to tou mou náladou z poslední doby, možná něčím, co mi napsala jistá modrá slečna.
Ale dostala jsi mě. Naprosto a úplně.
Přeji Ti hodně štěstí.
Arien…
víš, s moje názory taky mnohdy bouří vody. důležité je umět přiznat, že nemáš pravdu. to jsi ted dokázala. opět jsi o něco vyrostla. a nemusíš se za nic omlouvat. já málokdy dělám něco, co nechci, takže neboj. pokud jsme bojovala nebo s tebou mluvila, tak to bylo proto, že jsem chtěla. díky Tobě, s taky posílám přihlášku i na práva ;-)
Tak ted si mě dostala.. Tak to je krutý článek a hadám, že se hnedka rozjede po celým hocz xD Tak to tleskám .. :)
Risko, Terko… Já ti už řekl, co si o tomhle článku myslím…
Nebudu sem psát, jak je to nádherné..
Je to totiž smutné a jak již tu někdo zmiňoval, takřka mi to vyhnalo slzy.. A to jsem kluk, žeáno.. ^^
Arien… článek jsem si přečetla hned dvakrát a stejně jsem nepochopila, cos udělala tak závažného, že měl následovat tak krutý trest… No ale, co já chápu, že ^^
Jak už tady někdo zmiňoval, je to moc hezky napsané. Akorát mě při čtení přepadl takový divný pocit… chmm.
Jsem ráda, že tady s náma zůstáváš…
Nějak už jsem si zvykla na to, že ať se podívám, kam se podívám, vidím Arien ;)
No Risko, to si něco pila, když si to psala, nebo ti to vedení tak vlezlo na mozek? :D Nebo je tam cosi skryto….?
A jaktože tu není veřejná omluva mně! Mně si ublížila úplně nejvíc! :D
Ukápla mi jedna slzička :,( Možná dvě, ale v půlce jsem přestala počítat..
Mimochodem, jaký byl ten ohavný čin Tery, že sis zasloužila takovou hrozbu pro svou postavu? To mi stále není nějak uplně jasné.. Netutlá se to nějak moc?
Možná jsem až příliš chladný k tomu, abych se tu, nad víceméně obyčejným psaním, rozbrečel. Nebo slzel? Možná tak trochu z prachu kolem; zřejmě bych tu mohl taky občas uklidit.
Jelikož už nějaký rok a půl se stavím do _tiché_ opozice aktuálního vedení projektu, mám jiné názory a svým způsobem i nevyřčené plány, nebudu se k tomuhle vyjadřovat jako člověk, který by pro HOCZ ač nedýchal, tak nevedl.
Nedá mi to však a musím říct dvě hlavní věci, které jsem si při čtení tohoto příspěvku v hlavě rovnal. Ač třeba ne příliš dobře a je dost dobře možné, že během těchto okecávek je zapomenu a nakonec se vyjádřím k něčemu úplně jinému. Však už teď se mi hlavou honí další a další věci, které bych mohl říct, i když jsem prakticky za celou dobu psaní tohoto příspěvku _zatím_ nic neřekl. Tedy, minimálně nic podnětného. Ale teď už k věci..
To, Arien/Terezo, jak na tebe HOCZ zapůsobilo, tak právě zapůsobit mělo. Byl to hlavní cíl projektu, který měl být původně pro pár lidí, nepočítaje více než třicet. V té době jsme si uvědomili, že to bude něco víc, že svým způsobem, leč způsobem imaginárně internetovým, můžeme vychovávat. To se nám, tedy HOCZ, podařilo i ve tvém případě, což jsi sama tímto příspěvkem potvrdila.
Bohužel, ač přes všechno snažení projektu se nám nikdy nepodaří býti tím hlavním subjektem, jenž na tebe bude působit. A neříkám, že je to tak špatně. Ba právě naopak, subjekt podporující rozvoj osobnosti by v žádném případě neměl být na prvním místě ten, co leží na disku serveru a promítá se do internetových prohlížečů.
HOCZ tímto subjektem je, ale vždy až na několikátém místě, v první řadě to jsou přátelé ve tvém okolí. Škola, sousedi, kamarádi z ulice. Na druhém místě, tedy minimálně ve věku dospívání, který je tím jediným „správným věkem“ k rozvoji osobnosti, to jsou i rodiče a sama rodina, působící na člověka.
Tito lidé dávají samotnému člověku ty základy vlastní totožnosti. Budeš-li ve třídě ta, jenž sedí v rohu s knížkou a moc se o dění a skupiny ve třídě nezajímá, nikdo ji nebere autoritativně, dozajista budeš hledat útočiště někde jinde. Samozřejmě nejprve nevině, ale jakmile se ti moc z pozice autority dostane do rukou, využiješ ji. Teď už ale podle toho, jak tě tvé okolí, vychovalo.
Samozřejmě je tu ta druhá možnost, že tím vůdčím dílkem společnosti ve které se pohybuješ jsi (a teď nemyslím HOCZ, mluvíme tu stále o lidech působících na tebe v reálném světě dnes a denně) v takovém případě ale nebudeš člověkem v ústraní od první chvíle a svou autoritu, vůdčí osobnost, předvedeš kdekoli již v prvních týdnech..
Tím chci však říci, že ač ti HOCZ vštípilo myslím si že spíš tu druhou variantu, už jen díky tvým slovům „naučit se říci svůj názor,“ nikdy tě nemůže vychovat tak jako lidi působící na tebe přímo, den co den.
Osobnost člověka je proměnlivá, my si tu hrajeme na herce, hrající své postavy. Tyto postavy nám většinou vlezou pod kůži a pak né se jich zbavit. Možná, že jsi svou postavu neuchopila přímo do svých rukou, nebo neměla příliš sílu ji udržet. Avšak ona vlezla nejen pod tvou kůži, avšak i trochu ovlivnila tebe samotnou. Což by bylo špatné, samozřejmě, nemohu soudit, jelikož tě neznám, nevím jaká si a v neposlední řadě se ani o zdejší problém nezajímám.
Druhou věcí, kratší než tou předešlou, bude jedno starodávné moudro: člověk chce nejvíc věc, kterou ztrácí či ztratil.. dostane-li novou možnost, opět se před ním naskytne rozcestí v podobě vrácení se do zajetých kolejí, ač po nějakém čase, protože je právě na kolejích výluka. A nebo se zamyslet, né se však měnit, udělat novou trasu a do toho Londýna se dostat třeba autobusem.
Teď, na závěr, řeknu jen něco z pozice zakladatele tohoto projektu a tedy i člověka, kterému HOCZ leží víc na srdci než komukoli jinému. I přes to, že jsem tu kvůli jistému nedorozumění nějaký čas nebyl, neznamenalo to, že bych prosperitu zdejšímu projektu nepřál. Kde jsem mohl, tam jsem o něm vyprávěl dobré věci.. což se samozřejmě trochu liší od mého aktuálního rok-a-půl ročního postavení tiché opozice odlišuje. Však zpět k věci.
Jako tento člověk jsem se musel, bez osobních záležitostí, hold zastat ne vedení, ne tebe, ne studentů, ne kohokoli dalšího, ale samotného HOCZ jako celku. Nikoli však celku lidí, které HOCZ dělají tím co je, avšak HOCZ jako samotného projektu. Svým chováním jsi minimálně mě přesvědčila v to, a chápu pokud se někdo na má slova oboří, že o HOCZ chceš vědět více než by bylo zdrávo, ač člověkem hodnému k tomuto nejsi. V případě, že bych na podobný projekt přišel a viděl tvé nepostihnuté chování na veřejných místech, asi by to na mě nezapůsobilo příliš zdravě a mírumilovně k celému projektu. Namítneš-li, že jsi jedeš člověk z mnoha dám ti za pravdu, ale každý, i ten nejhloupější nováček, nováček se jménem jako „ToaletníPapír JižJednou Použitý“, tvoří tuto společnost a názor pro lidi venku.
Sama říkáš, jak jsi tu dlouho a jak ti na HOCZ záleží. A právě proto by tvé chování mělo být povzbudivé, tolerantní, reklamy hodné, reprezentativní. Což bohužel alespoň z mého hlediska příliš nebylo.
Tohle chování je od lidí, kterým na HOCZ záleží, kteří jim nějaký čas již žijí, snad to nejzákladnější a nejpochopitelnější. Chceme-li pro projekt dobré zítřky, jak se od podobných lidí očekává, že jej chtějí.
Abych to však doplnil, jelikož v této kauze nejde jen o lidi „venku“, avšak jde i o lidi co tenhle projekt živí, dělají, snaží se ho i v těžkých chvílích udržet na nohou, i když tolikrát již spadl na dno. Některé chování, a to nejen z tvé strany, jako dostávání informací ze zákulisí, či kažení smyslu tajnosti určitých záležitostí, základních principů a pravidel, nikoli herních, ale společenských pro společnost a projekt, jsou právě tím co musí být potrestáno, co musí být minimalizováno. Minimálně z mého pohledu.
Nic z toho co jsme zde nenapsal však neznamená, že by člověk, z jakéhokoli postu společnosti HOCZ nemohl říct to co si myslí. Avšak člověk, který HOCZ žije, který ho má rád, se vždy bude snažit jej říci na místě, jenž projektu neublíží a jenž se dostane vždy těm, kteří ho slyšet mají.
Tak, já obejmu štus papírů ležící v mé posteli a spokojeně, v objetí mrtvých stromů, popsaných inkoustem, usnu. Dobrou..
Terezko, obě víme… ty nepočítané desítky minut, hodiny na icq nám dávají vědět… vlastně, ani bych sem psát nemusela, ale některým by mohlo přijít divné, že v hodině Há – tedy té, kdy jsi měla přijít o Arien, jsem stála plně za Tebou a to i přesto, že jsem se o Tobě někdy vyjadřovala dosti nevalně… Víš, že některými věcmi jsi mi lezla (a to že hodně) na nervy, ale pořád to byly maličkosti proti tomu, že by Tě to mělo stát tolik… Nebudu se Ti tu omlouvat za to, co jsem kdy proti Tobě řekla, mám dojem, že většinou to bylo oprávněné, ale i tak… mám Tě ráda a i kdybys měla jinou postavu, pořád bys pro mě na HO byla Arien se všema jejíma chybama a dobrýma věcma, stejně tak jako s Těma Tvýma.
A teď už jenom – Jdeme hrát! A pořádně si to užijeme :)
Risko…krásný článeček, což o to..:) do dnešních dnů sice pořád nechápu, za co se máš omlouvat veřejně..podle mě by stačilo si to vyříkat s každým zvláš´t..a jsem ráda, že jsi tu zůstala..přeci jen, s lkým bych se tu rozčilovala..a hlavně..kvůli názorům a postojům se nezabíjí..:) to by bylo dosti zcestné..:) že bych si šla hodit mašli do rybníku a zastřelila se? XD ne..terko..víš dobře, že mi dvě nejsme na jedné lodi..nebo spíše nejsme nijak zvlášt velké kamarádky nebo něco podobného..vídáme se na srazech a hádáme se na icq..každopádně mě se omlouvat nemusíš..mě se totiž nemáš za co omlouvat..:)Gl HF
Ne, Ginny, Riska veřejně ponižovala celé vedení a naprosto odmítala jednu dobu svou roli hráče a chtěla se cpát do věcí, které roli hráče v naší hře nenáleží. A právě kvůli tomu veřejnému ponižování, které minimálně mně a Lukasovi dost sráželo náladu a motivaci, jsem ji poprosil, aby sepsala taktéž VEŘEJNOU omluvu.
jediný kdo se po veřejné omluvě dovolával jsi byl myslím ty..a pokud ponižovla celé vedení..mě do toho prosím nepočítej..do dnešních dnů nevidím nic tak závažného…stěžují a nadávají tu stejně jako Arien i jiní..ne nebudu se tu o tom s tebou dohadovat..podle mě je tahle celá kauza naprosto zbytečná..Terko..welcome back..a do věcí, do kterých tu většině hráčů nic není, se cpe mnohem více lidí, než si myslíš a to už delší dobu..howk..